Ruční výroba

Tradiční foukání skla

Současná harrachovská sklářská výroba, jakkoli se přizpůsobila novým požadavkům, ponechává si v mnohém ohledu vazby na svou tradici. V době kdy je automatizovaná výroba skla dotažena téměř k dokonalosti, zůstává sklárna na Novém Světě zaměřena výhradně na ruční výrobu.

Zákres výrobku

Před výrobou je nutné vytvořit technický výkres s informacemi o výšce, objemu, průměru horního okraje, průměru dýnka, nejširším průměru a síle skla. Podle tohoto výkresu se následně vyrobí pauza, což je šablona pro formaře k výrobě konkrétní formy.

Výroba dřevěných forem

Většina forem vyrábí z bukového dřeva. Kmeny musí být zdravé a dostatečně nasáklé vodou, proto se namáčí do rybníka a použijí se až po potopení na dno. Po vytáhnutí se kmeny nařežou, surový blok dřeva se upevní na soustruh a pomocí dlát se vysoustruží požadovaný tvar. Poté se forma rozpůlí, ozámkuje a doladí řezbářskými dláty. Po přeměření a přidání dřevěných madel je forma hotova.

Foukání sklenic na huti

Při hutní výrobě se sklo nabírá ze sklářské pece na sklářské píšťaly. Sklář sklo vytvaruje ve svaláku a přemístí se ke kádi s formou. Po sešlápnutí pedálu se forma vynoří a sklář do ní vyfoukne tvar kalíšku. Foukač předá kalich s píšťalou kolegovi na lavici, který vytvaruje tenký stonek. Poslední sklář dotvoří dýnko sklenice a hotová sklenice se s píšťalou přesune do chladicí pece. Na výrobě jedné sklenice se podílí pět sklářů a jeden pomocník, u náročnějších sklenic až sedm a více lidí.

Prvotní opracování

Při prvotním opracování se sklenice nejdříve oddělí od sklářské píšťaly. Sklenice se nařízne vidiovým nožem a nastaví k ostrému plameni, který způsobí prasknutí v naříznutém místě. Po opuknutí se ostré hrany sklenice obrousí na vodorovném brusném kotouči. Poté se sklenice přesune do myčky a následně na otočný karusel, kde ostrý plamen nataví horní okraj sklenice, aby se zaoblil. Po této fázi následuje kontrola kvality, zabalení a expedice k zákazníkovi.