Poznejte historii
Sklářské hutě vždy vznikaly v horských oblastech, protože jako palivo bylo užíváno dřevo. Dle dochovaných památek můžeme poznat, že se sklářské hutě po vyčerpání zdrojů dřeva stěhovaly a zanechávaly za sebou osady, ve kterých se ze sklářů postupně stávali zemědělci, případně domácí zpracovatelé sklářské suroviny. To je pravděpodobně i případ harrachovské sklárny. Vznik sklářské hutě na Novém Světě totiž plynule navazuje na osudy tří starších hutí ležících na území bývalého jilemnického panství. Byly to sklárny v Rokytnici nad Jizerou, Rokytnu a Rýžovišti.
1632
Rozhodující událostí v historii novosvětské sklárny byl vstup šlechtického rodu Harrachů do Krkonoš. Harrachové nejprve v roce 1632 ovládli panství Branná a půl městečka Jilemnice. V roce 1701 pak hrabě Ferdinand Bonaventura dokoupil jilemnické panství i s druhou polovinou Jilemnice. Po přestěhování harrachovské sklárny na Nový Svět se bohatý hraběcí rod Harrachů zasloužil o to, že dřevo bylo dováženo i ze vzdálených oblastí a sklárna se tak již nikdy nemusela stěhovat.
Především díky dovednostem prvního ředitele Elliase Müllera, vznikla na panství hraběcího rodu Harrachů sklářská huť, která svojí produkcí proslavila české sklo po celém světě. V raných letech harrachovské sklárny je její produkce stylově ovlivněna především doznívajícím barokem a rokokem. Zdejší sklářští mistři uměli vyrobit i sklo několika barev, například modré, žluté, červené, zelené, černé, fialové i sklo mléčné. Proslulost sklárny byla dána i tím, že komplex byl rozšířen i o rafinační provozy, jako například o ryteckou a brusičskou dílnu a dílnu na malování.
Rozvoj 1841
V druhé polovině 18. století měla sklárna sklady ve Vídni, Izmiru a Cařihradu, a vyvážela sklo do Španělska, Portugalska, Nizozemí, Anglie a dalších zemí. V té době měla 2 velké pece a jednu malou, 3 brusírny s 18 dílnami a 3 soukromé brusírny. Na rafinaci skla pracovalo 14 opukávačů, 10 malířů a pozlacovačů, 3 výrobci korálků a 1 rytec znaků.
V roce 1808 se správcem stal Johan Pohl, který zvládl těžkou odbytovou krizi a zahájil výrobu nových druhů skla. Sklárna se zúčastnila průmyslové výstavy v Praze v roce 1829 a získala zlatou medaili. Po Pohlovi převzal vedení Wilhelm Erben, který spolu s Františkem Arnoštem hrabětem Harracha prosadili sklárnu ve světě.
Dobrou pověst sklárny podpořily i návštěvy Habsburků. V roce 1804 ji navštívil arcivévoda Josef, v roce 1806 arcivévoda Rainer, v roce 1820 korunní princ Ferdinand a v roce 1840 saský král Bedřich August II.
Zlatý věk
Od roku 1851 se výrobky sklárny pravidelně objevovaly na Světových výstavách a získávaly nejvyšší ocenění. Na první výstavě v Londýně získala sklárna zlatou medaili, jedinou pro Rakousko-Uhersko. Vystavované styly zahrnovaly biedermayer, druhé rokoko, historizující a novorenesanční styl.
V letech 1854-1855 byla sklárna přestavěna, ale v roce 1861 vyhořela. Jan Nepomuk František hrabě Harrach ihned zahájil obnovu a v roce 1863 byla výroba znovu zahájena.
V dalších letech se sklárna zúčastnila světových výstav v Paříži, Londýně, Filadelfii, Sydney, Antverpách, Barceloně a Chicagu. Díky úspěchům měla sklárna obchodní zástupce po celém světě a sklady v Praze, Karlových Varech, Vídni, Moskvě, Petrohradě a Lipsku. Mezi zákazníky patřily královské dvory a přední šlechtické rody.
Na konci 19. století měla sklárna asi 400 zaměstnanců a v roce 1895 vznikla velká brusírna s elektrickým osvětlením a pohonem vodní turbínou, která je dnes národní technickou památkou.
Na přelomu 19. a 20. století byla sklárna průkopníkem secese. Za vedení Bohdana Kadlece a Jana Malina a díky umělcům jako Josef Petříček a Julius Jelínek spolupracovala s významnými osobnostmi, včetně Alfonse Muchy a Jana Kotěry. Rozvíjely se květinové motivy inspirované francouzskými floralisty a L.C. Tiffanym.
Krize – poválečné období
Ani rozsáhlá obchodní spojení a celosvětová proslulost novosvětských skláren nemohly odvrátit hospodářskou krizi spojenou s první světovou válkou. Teprve v roce 1921 bylo obnoveno obchodní spojení s USA a dalšími zeměmi. Ve druhé polovině 20. let se výroba stabilizovala díky řediteli Josefu Tlapovi, který v roce 1925 a 1935 získal na světové výstavě v Paříži cenu Grand Prix.
Po podepsání Mnichovské dohody byla sklárna krátce uzavřena, ale obnovila provoz v lednu 1939. Díky pragmatickým krokům hraběte Harracha mohla sklárna pokračovat. V prosinci 1939 se ředitelem stal Rudolf Endler, který sklárnu udržel až do konce války, i když v roce 1943 donutil hraběte Harracha k prodeji sklárny za nízkou cenu. Během války sklárna nadále vyráběla luxusní sklo
Poválečné období
Začátkem května 1945 byl Harrachov osvobozen Sovětskou armádou. Dne 28. ledna 1946 však sklárnu zasáhl požár, který zničil hutní halu, kanceláře, archív a kreslírnu. Díky tlaku dělníků a zásahu K. Gottwalda byla v létě 1946 zahájena novostavba závodu.
Po dokončení stavebních prací sklárna přešla pod národní správu a od roku 1948 byla součástí Železnobrodského skla. Roku 1958 ji převzal národní podnik Borské sklo a od roku 1974 Crystalex Nový Bor. V roce 1952 byla ukončena výroba olovnatého skla a začalo se tavit sodnodraselné sklo, zaměřené na hladké nápojové sklo.
Od roku 1955 byl výtvarníkem závodu Milan Metelák, který určoval směr výroby. V roce 1971 sklárna modernizovala provoz změnou vytápění pecí na svítiplyn. Po znárodnění ztratila sklárna kontakty na zahraniční odběratele a prodávala pod značkou Bohemia Glass, což utlumilo její věhlas ve světě.
Současnost
Po pádu režimu sklárna přežila několik let pod národním podnikem Crystalex Nový Bor. Na jaře 1993 byla privatizována a 1. července 1993 ji převzal JUDr. František Novosad. Po počátečních těžkostech způsobených splácením úvěrů sklárna navázala obchodní kontakty v USA a Kanadě. Na přelomu tisíciletí přišla krize, kterou prohloubily útoky z 11. září 2001 a celosvětová krize v roce 2008.
Majitel sklárny prozíravě začal již v roce 2001 s výstavbou minipivovaru. Výnosy z pivovaru, prohlídkového okruhu, muzea a prodejen pomohly přečkat těžká období a podpořily sklářskou výrobu.
Současná harrachovská sklárna se přizpůsobila novým požadavkům, ale zachovává tradiční ruční výrobu, i když je automatizace sklářství velmi pokročilá.
